_1682681712.jpg)
_1689177669.jpg)
Rozhovor s čerstvými mistry ČR v canicrossu 2022
Publikováno: 15. 5. 2023
O víkendu 24. – 25. 9. 2022 proběhlo mistrovství České republiky v canicrossu. Běželo se po krásných lesních cestách v Hluboké nad Vltavou, kde se sešla elita českého canicrossu. Byla to neuvěřitelná podívaná.
Mistry České republiky pro rok 2022 jsou Barbora Zoubková s fenkou Invictou a Ondra Svěchota se psem Fellow. Oba se v canicrossu pohybují teprve pár let a tak bylo moc zajímavé položit jim pár otázek o jejich cestě na český canicrossový trůn. Zajímavé je, že oba mají mnoho společného. Jejich evropáci jsou sourozenci a oba se s canicrossem seznámili na našich společných trénincích. To nás zahřálo u srdce…
S jakým psem běháte a proč právě s ním?
Baru: Doma mám šestiletou dobrmanku Jasmínu a dvouletou fenu evropského saňového psa Invictu. Na každou sezónu připravuji obě a podle okolností se před startem rozhoduji, s kým poběžím. Jaru bohužel v poslední době zlobí záda, tak jsem musela jeden ze svých snů (ještě jednou s ní obhájit titul) odložit na jindy. Po Jasmíně jsem se dlouho rozhodovala, jestli druhá parťačka bude zase dobrman, nebo ESP a volba nakonec padla na ohaře. I když je Jaru velká a silná, tah ohaře je neporovnatelně jiný. Chtěla jsem být schopná konkurovat holkám na velkých akcích.
Ondra: Můj parťák, se kterým jsme na MČR vyhráli, se jmenuje Fellow. Fellow je Evropský saňový pes a jsou mu dva roky. Shodou okolností je to brácha Barči Invicty. A proč právě s ním? Asi proto, že v dnešní době pokud člověk chce závodit na špici, tak s jinou rasou to moc nejde. Je to taková psí formule 1.
Kdy jste s canicrossem začali a co vás k němu přivedlo?
Baru: S canicrossem jsme začaly s Jaru v roce 2018, kdy jsme ani jedna moc nevěděly co se sebou. Jaru nebavily klasický dobrmanský záležitosti a já končila s basketbalem. Trénink Běhejsepsem.cz nám doporučila kamarádka a byla to láska na první vyběhnutí. Jednou bych chtěla být tak šťastná jako Jaru, kdykoliv jí nasadím postroj.
Ondra: V canicrossu zavodím teď čtvrtou sezónu. Vždycky jsem chtěl psa, co se mnou bude běhat. Doma jsme měli vždycky nějakého pejska, ale jejich tělesná konstituce nikdy nebyla na běh úplně ideální (Rotvajler, Středoasiat). Až pak si jednou přítelkyně pořídila fenku australského ovčáka Viki. S tou jsme vyrazili na trénink od Běhejsepsem.cz do pražské Stromovky a pak už se to vezlo. Pak na závody, a tam člověk zjistil, že pokud chce vyhrávat, potřebuje ohaře. V tu chvíli bylo rozhodnuto, že potřebuju dalšího psa :D. V ten moment jsem ale neměl tušení, že existuje něco jako ESP, myslel jsem si, že to jsou normální ohaři. Doma jsem sednul k Bazoši – ano, dnes už vím že by tak výběr psa probíhat neměl :D. Žádní němečtí ohaři tam zrovna nebyli. Na internetu jsem zjistil, že jsou ještě nějací pointři a to je vlastně podobné. A tak jsem si za dva dny jel pro naší Amálku. S tou jsem rok na to začal závodit a myslím, že vůbec ne špatně. Následně na to jsem se dozvěděl, že ti co vyhrávají mají ESP. Šimon mi dal kontakt na Nicole Marešovou s tím, že má zrovna štěňátka. A tak jsem si domu vezl první ESP jménem Bowie. Bohužel v osmi měsících zemřel na leptospirózu. A v tu chvíli mi dala vědět Bára, že si bere fenku od Lucky Ságnerové a ta má ještě volného
jednoho pejska. A tak se k nám dostal Fellow.
Je někdo vaším vzorem? Kdo a proč právě on?
Baru: Mým celoživotním sportovním vzorem byl taťka. Od malička se mnou jezdil po zápasech a soustředěních, a i když to s ním často bylo těžký, myslím, že právě díky němu mám nekonečnou vůli a odhodlání. A když chybí motivace, tak disciplínu.
Ondra: Vzor konkrétní asi nemám. Ale v našem sportu je spousta zajímavých lidí, kteří jsou pro nás inspirací, v tom, jak s pejsky pracovat a jak se posouvat dál. Snažím se od nich učit, jak se zlepšit a ideálně udělat co nejméně chyb.
Jaké máte v canicrossu cíle?
Baru: Lhala bych, kdybych řekla, že to končí republikovými tituly. Dřeme vážně tvrdě, všechny tři. Doufám, že se nám někdy podaří přivézt medaili z velkého mezinárodního závodu. Jednou ale všechny medaile vyblednou a já bych si moc přála mít doma dvě zdravý a šťastný parťačky, se kterýma budeme mít spoustu vzpomínek.
Ondra: Být stále lepší. A věřím, že s tím přijdou i úspěchy. Ideálně, aby soupeři znali jen naše záda. 😀
Kam se letos ještě chystáte?
Baru: Výhrou na MČR jsme se nominovaly na ME IFSS, které proběhne v listopadu v německé Leipě. To by měl zároveň být vrchol naší canicrossové sezóny. Do té doby se snad potkáme ještě na nějakých dalších závodech u nás. V listopadu zahazujeme postroj a
holky si budou užívat dlouhé pauzy.
Ondra: Kromě závodů tady po Čechách hlavně na ME do německé Leipy. To by měl být náš vrchol podzimu.
Něco, co byste rádi sdělili novým i stávajícím canicrossařům?
Baru: Ať makaj tvrdě na sobě a citlivě se psy. Ale myslím, že už se to u nás pomalu lepší. Vidím spoustu lidí, co před závodem psa připraví, rozcvičí, po doběhu psa pochválí, vychodí, ustrojí. Mám z toho vážně radost, tak snad se to brzy stane pravidlem a ne výjimkou.
Ondra: Běhejte a užívejte si to spolu s vaším psem! Na trati buďte ohleduplní k ostatním.
Oběma týmům ještě jednou moc gratulujeme a přejeme jim mnoho úspěchů do dalších závodních sezón a moc si vážíme jejich přístupu.