Typy canicrossových startů – jak se na který připravit?

Když se něco pokazí na začátku, může vám to celý závod znepříjemnit. Ukážeme si, jak se na který typ startu připravit a na co si dát pozor.

Tři, dva, jedna, TEĎ. Říká se, že závody se vyhrávají v cíli. Když ale podceníte začátek, občas se to horko těžko dohání. Canicrossové starty jsou navíc specifické tím, že je všude plno natěšených psů, hluk a štěkot. Takže jak to zvládnout?

Ať už se jedná o jakýkoliv typ startu tak:

• Se předem zahřejte, rozklusejte nebo rozjezděte – to je základ.
• Psa pořádně vyvenčete a rozehřejte (nějaké otočky, rozmasírování svalů…).
• 2 hodiny před startem psa zavodněte (třeba energetickým MAMUT drinkem)
• Sami se najezte tak akorát, abyste měli dost energie, ale nebylo vám těžko.
• Připravte si všechno potřebné. Není nic horšího, než minutu před startem hledat postroj a pak kvůli tomu zkazit celý závod, protože prošvihnete svůj start.
• Před startem voďte psa na obojku. Ne na závodním postroji. Protože na postroji má pes tahat a to se děje až v závodě.

1) Intervalový start

• Každý tým (člověk + pes) startuje ve svém časovém úseku – intervaly jsou na pořadateli. Obvykle je to mezi 10 vteřinami a 2 minutami.
• Interval startu určuje celého ducha závodu – když je moc dlouhý, může se stát, že celou dobu běžíte sami (často to bývá u mushingových závodů).
• Za nás je ideální interval okolo 15 vteřin – máte klid na start, ale na trati se pak míjíte s dalšími závodníky, a to je zábavnější pro psa i pro vás.
• Před startem musíte být připraveni – a to alespoň 5 minut v prostoru startu. 
• Hlídejte si svůj čas – ale pomocníci na startu vám pomůžou a zařídí, abyste vyrazili správně.
• Při intervalovém startu můžete mít psa na napnutém vodítku celé délky – při startu pak nedojde ke škubnutí.
• Nebo psa držíte za obojek a konec postroje – po vystartování “přeručkujete” po vodítku a plynule přejdete na dlouhé vodítko, takhle škubnutí minimalizujete.

Pak už je to o tom, jak jste natrénovali.

2) Hromadný start

• Startuje se v jednom daném čase – pořadatel určuje, jestli běží všichni najednou, nebo po kategoriích.
• Někdy pořadatel seřadí závodníky do vln – třeba podle výsledků prvního kola u víceetapových závodů nebo předchozího závodu, vpředu jsou pak ti nejrychlejší.
• Je lepší být vpředu, nebo vzadu – vpředu je potřeba rychle vyběhnout, aby do vás nevbíhali ti za vámi, vzadu zase musíte počkat a pak případně předbíhat.
• Je potřeba dodržovat pravidla startu – psa držíte za obojek a na konci postroje. Pak při odstartování chytnete psa na krátko (tedy v přední části vodítka) a vodítko pustíte až v okamžiku, kdy je dost prostoru. Když pustíte psa na celou délku vodítka brzy, může se s někým dalším zamotat a jsou z toho zbytečné úrazy. Lidí i psů.

Máte reaktivnějšího psa? Nevadí! I s ním můžete hromadný start zvládnout, ale je potřeba si ho držet na krátko a být trochu bokem. Startem se závod nevyhrává, ale konfliktem závod končí. Určitě je dobré si hromadný start vyzkoušet nanečisto třeba na nějakém tréninku.

3) Gundersen neboli stíhací start

• Start, kde jsou intervaly mezi závodníky podle předchozích výsledků – využívá se v seriálech a ve víceetapových závodech.
• První, kdo doběhne do cíle, je vítěz.
• Často se využívá v biatlonu.

Který typ startu si vybrat?

U každého startu myslete na to, že startem se nevyhrává. A hlavně – berte ohled na svého psího parťáka. Jestli začínáte, zvolte raději závod s intervalovým startem, ať si to společně vyzkoušíte a příště už budete vědět, co čekat. A nebo doražte na nějaký z našich tréninků, kde si vyzkoušíte všechny typy startů a naučíte se u startu se psem správně pracovat, zkusíte právě třeba to “ručkování” na vodítku.

Může se stát, že…

Psi jsou na startu často hodně nabuzení a závodní vřava je pohltí, takže zareagují jinak, než jste vy zvyklí. A i u jinak klidného psa se může stát, že si půjde “štípnout” do jiného psa. Naštěstí jde těmto situacím předcházet, stačí vědět, že se to vůbec může stát.

P.S. A jak si užít celý závod? Máme pro vás video návod.