Mistrovství světa v canicrossu

Každý rok na podzim probíhají dvě důležité akce pro ty nejlepší závodníky. Mistrovství organizace ICF (international canicross federation) a mistrovství IFSS (international federation of sleddog sports). Letos nás čekalo mistrovství světa od ICF v německé Leipě. Tento závod je pouze pro individuální disciplíny a je rozdělen podle věku psovoda. Navíc je otevřen velkému počtu závodníků. Například česká reprezentace měla celou stovku míst. Rozdává se spousta titulů, ale zase je reálná šance, že se kvalifikujete a můžete zažít mistrovskou atmosféru. Na stupních jsou ti nejlepší. Jen chybí závodníci ze Skandinávie. My dáváme palec nahoru za rozdělení dětských kategorií.

Druhý mistrovský závod proběhne 20. - 26. listopadu ve Španělsku. Tam porovnají síly nejen canicrossaři (pouze v kategorii muži, ženy, junioři a juniorky) a stejně tak bikejoring a koloběžka. Navíc jsou zde kategorie pro koloběžku se dvěma psy a pak spřežení (4, 6 a unlimited). Na závody organizace IFSS jezdí z každého státu méně závodníků, ale účastní se ho všichni skandinávci, kteří odmítají jezdit na závody ICF. Z těch nejlepších proto nechybí obvykle vůbec nikdo.

Jak se kvalifikovat na mistrovství světa ICF?

Protože se závodnická základna rozrůstá a už to nemůže být, že kdo chce, tak pojede na mistrovství světa, probíhají předem kvalifikační závody, na kterých se vybere reprezentace. O výběr reprezentace a přihlášky se pro Čechy stará oddíl TJ Sokol Maxičky. Letos bylo potřeba poslat přihlášku se zájmem o účast na mistrovství světa do půlky července a současně uhradit startovné. Následně vyrazit na kvalifikační závod na Lesnou v Krušných horách, který se konal první víkend v září a zaběhnout nebo zajet co nejlepší výsledek.

Nemusíte mít žádnou licenci ani nemusíte běžet s evropákem. Stačí nadšení, poctivě trénovat, vyplnit správně přihlášku a poslat včas peníze. 

Teď k samotnému mistrovství

Leipa je vesnice o pár domcích. Samotný závod probíhal v lese asi kilometr za Leipou. Pořadatelé na louce vytvořili kompletní zázemí pro závodníky (chemické záchody, stan s ohřátou vodou, kde bylo možné se “vysprchovat”, občerstvení a nádrže s vodou. 

Většina závodníků je na místě obytným autem nebo dodávkou. Louka se tak od středy, kdy se místo otevřelo pro závodníky začala plnit. Každý stát měl vyhrazené místo pro svoje závodníky. Ti, co dorazili ve středu začali na trati trénovat. Projížděli trať sami i se psem. Déšť vše trochu zkomplikoval.

Trať se začala měnit v bahenní lázně a louka se proměnila v bažinu. Od pátku se proto na trať smělo jít jen pěšky, aby se co nejméně rozjezdila před samotným víkendovým závodem.

Veterinární přejímka

Každý závodník musel ve čtvrtek nebo v pátek projít veterinární přejímkou. Dokumenty se posílaly už předem. Veterinář kontroluje nejen očkování, kdy vyžadují vzteklinu, kombinaci na parvovirózu, psinku, infekční zánět jater a leptospirózu. Navíc je potřeba psa naočkovat proti psincovému kašli. 

Dále se kontroluje čip, který se znovu kontroluje po každém dojezdu v cíli. To aby závodník neměnil psa. 

Veterináři ale následně pečlivě prohlédnou celého psa. V jaké je kondici, jestli není hubený nebo tlustý, zda je dobře osvalen. Prohýbou všechny klouby a sledují reakci psa, zda ho nic nebolí. Také poslouchají srdce a plíce. Koukají na oči, čumák a do tlamy. Zdraví psa je zde opravdu na prvním místě.

Poslední, co kontrolují je postroj. Jestli psa nikde neškrtí, zda je akorát dlouhý a ten pak označí páskem. Pes nesmí startovat v jiném postroji.

Pravidla a pokyny pro závodníky

V pátek proběhlo setkání české výpravy. Na místě se o závodníky starala Kamila Šrolerová z TJ Sokol Maxičky. Její úloha teamleadra byla dost náročná. Byla pro všechny prostředníkem s pořadateli. V pátek všem zopakovala pravidla. Do startovní zóny musel závodník přijít 10 minut před samotným startem. Tam se mohl ještě rozjíždět na kole nebo hopsat. Pomocník mu pak psa musel dovést nejpozději minutu před startem. Namáčení psů před startem proto probíhalo s pomocníkem mimo startovní prostor. 

Z předstartovní zóny se řadili závodníci už se psem do dvou koridorů (aby nebyl zmatek a bylo více prostoru) a z toho se posouval vždy jeden člověk na start. Každý závodník směl mít s sebou jednoho pomocníka. 

Na trati se při předjíždění musí volat “trail”. A samozřejmě vše musí být bez jakéhokoliv kontaktu psů. 

Trať je značená terčíky (modrý, červený a žlutý). Do cíle musí dobíhat vždy pes před člověkem. V cíli nesmí pomocník volat na psa. Reálně to vypadá tak, že je v cíli smutné ticho. Sem tam někdo zatleská. Ale fandění, volání a jásání tam není.

Samotný závod

Závod probíhal v sobotu a v neděli. Každý den se jede stejná trať a výsledky se sčítají. Starty začínaly v 8 ráno a startovalo se v 30 vteřinových intervalech. 

Junioři a dospělé kategorie měli trať dlouhou 4 km, děti 11-14 let pak 2 km. Mladší děti běžely něco kolem 1 km.

Předbíhání bohužel ne vždy probíhalo podle pravidel, takže se podávaly protesty. Je to tak každý rok, ale bohužel při takovémto počtu závodníků se tomu nelze vyhnout. Proto je výhodnější startovat vepředu a mít tak co nejméně závodníků před sebou. Z každé kategorie proto každý stát zadává svého favorita. 

Poslední starty dětí probíhaly v sobotu až kolem 17 hodiny. V neděli se pak startovalo bez pauz mezi kategoriemi. Tím se to celé scuklo a v 15 hodin přišly na řadu národní štafety. Tříčlenné týmy canicrossařů mužů, žen a pak smíšené štafety běžec, koloběžkář a cyklista. Štafety jsou takové emocionální zakončení šampionátu. Tam se fandí jako o život a emocemi to úplně vře. Našim se dařilo. Vyběhli si 2x zlato a po jednom stříbro i bronz.

Nadchlo vás to? Stačí se opřít do tréninku a pohlídat si přihlášky. Na místě totiž sice závodili převážně evropáci, ale na startu stáli také belgičtí ovčáci, borderky, beauceroni, český horský pes, haskouni nebo třeba bígl.

Zajímá vás více?

Kategorie

Dopingové kontroly

Kompletní výsledky