Kolik pohybu potřebuje pes

Že má pes pohybu málo, většinou není těžké poznat. U některých plemen se to může projevit i destruktivním nebo dokonce sebepoškozujícím chováním, ovšem i mírnější projevy v podobě štěkání či kňučení mohou být dost nepříjemné. Pes zkrátka potřebuje pravidelný pohyb nejen kvůli fyzickému zdraví, ale i pro psychickou pohodu. 

Dostatek pohybu pomáhá předcházet obezitě, zlepšuje kondici a je skvělou prevencí před kloubními či jinými zdravotními problémy. Jenže všeho moc škodí a pokud bychom hafana dlouhodobě fyzicky přetěžovali, mohla by naše snaha mít opačný efekt a skončit zraněním, v lepším případě demotivovaným psem. Spousta psů ale pohyb natolik miluje, že na nich jakákoliv bolest či nepohodlí není absolutně znát, a tak je jen na nás, abychom správně odhadli jejich limity, které se liší nejen s věkem psa, ale i plemenem a individuální povahou jedince.

Jak trávit čas se štěnětem

Možná jste slyšeli, že se štěňaty musíte být s ohledem na pohybovou aktivitu velmi opatrní. To je sice pravda, ale určitě to neznamená, že štěňátko musí být zavřené doma a chodit se jen vyvenčit na trávník před domem, kam ho případně ještě donesete. Štěně se naopak potřebuje rozvíjet, poznávat svět kolem sebe a učit se obratnosti. Nevýhodou je, že ještě nezná své hranice a vypadá neunavitelně, ale pak stejně rychle odpadne a odhadnout správnou míru není zrovna jednoduché. Volte proto raději kratší poznávací vycházky a seznamte drobečka se vším možným, s čím by se mohl v průběhu života setkat, například s jízdou výtahem nebo autem. Snažte se štěně v rámci úspory času moc nepřenášet, ale nechte ho, aby se snažilo samo. Nenechte ho ale seskakovat z velké výšky, mohlo by si poranit svaly i klouby, které nejsou ještě vyvinuté. Chůze po schodech je na zvážení s ohledem na velikost plemene – pro menší psy ji v prvních měsících určitě nedoporučujeme. 

Psí puberta a pohyb

Zhruba od 6 do 12-15 měsíců (dle velikosti plemene) pes doslova srší energií a je potřeba, aby se s tím naučil pracovat a nedocházelo k tomu, že si svoji sílu bude vybíjet na vás nebo na vaší domácnosti. V tomto období se ale zároveň stále vyvíjí pohybový aparát psa, a tak je důležité volit takový pohyb, který nebude svaly ani klouby přetěžovat, protože by to mohlo psa odradit nebo úplně vyřadit z tréninku. Mělo by se jednat o aktivitu, kde si pes sám volí tempo, nedochází k nárazům nebo náhlým změnám pohybu – tahové aktivity jsou proto naprosto mimo hru. Vyhýbejte se i skákání do výšky a z výšky, a tak třeba i vrcholový trénink agility, dosgsribee nebo pulleru musí počkat. Juniora nejspíš naplno neuhlídáte, aby nikdy odnikud neskákal a nesnažil se posouvat své hranice, ale je důležité, aby se tak nedělo opakovaně. 

Čemu se naopak vyhýbat nemusíte, to jsou delší procházky a túry. Opět se snažte zážitek ozvláštnit tak, že bude trasa zahrnovat nové podněty, třeba různé povrchy, aby si pes zvykl na něco jiného než trávu a asfalt. Zkuste sejít i mimo stezku a jít lesem, kde pes může překonávat nové (ne moc vysoké) překážky v podobě spadlých kmenů nebo kořenů, což zlepší jeho obratnost. 

Jenže jakou délku trasy zvolit? Bohužel pro vás nemáme jednoduchou tabulku, podle níž by se dal výlet naplánovat. Je třeba vyrážet častěji a délku trasy postupně prodlužovat, abyste viděli, jak se pes chová na výletě, bezprostředně po něm, ale i druhý den. Když půjdete s čtyřměsíčním štěňátkem na procházku 3 km a pak vám bude doma vyčerpaně spát, víte, že to bylo moc a příště jděte méně. Když se doma oklepe a začne zase řádit, tak víte, že můžete trochu přidat. 

Dospělý pes: pravidelným pohybem k úspěchu

Proč většina předsevzetí nevydrží? Může to být tím, že si nastavíme nereálné cíle a cítíme se frustrováni, když se nám nedaří je plnit. Třeba když se rozhodneme začít běhat 5kilometrovou trasu v ostrém tempu, přepálíme sebe i psa a příště už se nebude chtít ani jednomu z nás. Mnohdy nám ale také progres zničí to, že nemáme konkrétní plán, kdy a co budeme dělat. Obzvlášť když máme povinností nad hlavu, je těžké do nich ještě vecpat nějakou aktivitu, ale když si všechno předem naplánujeme, lépe se přípravíme a víme, co nás čeká. 

Teprve s dospělým (nebo dospívajícím) psem poznáme, jestli máme doma spíše lenocha, nebo hyperaktivního sporťáka. Od toho se pak odvíjí četnost tréninků a jejich podoba, ale i v případě, že pes není z pohybu tolik nadšený, je ideální do našeho týdenního programu zahrnout třeba dvě intenzivnější nebo delší aktivity. Může jít o plnohodnotný trénink psího sportu dle našeho výběru, běh na volno nebo třeba delší procházka po okolí. V každém případě je opět na místně plynulá příprava, zátěž navyšujte postupně. Aby byl pohyb užitečný, musí probíhat pravidelně a v udržitelné podobě. Proto neopomíjejte i méně intenzivní formu pohybu a každý den si zkuste vyhradit alespoň půl hodiny pro procházku se psem – prospěje to vám oběma. 

Správně zvolený pohyb se starším psem

Čas běží a náš psí parťák s ním. Najednou si začneme všímat, že už nestíhá jako dřív – po delší procházce potřebuje více odpočinku, schody mu dělají potíže a občas kulhá. Psi jsou oddaní a snaží se držet s námi krok, i když jejich tělo už není tak výkonné jako dříve. Proto je důležité vnímat jejich signály a přizpůsobit jim pohyb.

Obecně se za seniory považují psi od osmi let, ale u některých plemen může stárnutí přijít i dříve. Množství pohybu by mělo odpovídat jejich kondici. Najdeme psy, kteří i v osmi letech vyhrávají závody, ale i ti nejaktivnější potřebují delší regeneraci. Každodenní procházky bychom měli upravit tak, aby je pes zvládl bez potíží, a po náročnějších aktivitách mu dopřát dostatek odpočinku. Pokud si všimneme, že některé činnosti už psa netěší, je čas je omezit nebo nahradit jinými.

Na druhou stranu, věk neznamená, že bychom měli se sportem nebo pohybem úplně přestat. Pokud váš pes miluje běh, dopřejte mu ho – jen zvolte přiměřené tempo a kratší vzdálenosti. Klíčem je naslouchat jeho potřebám a přizpůsobit mu aktivity tak, aby si je mohl užívat co nejdéle. 

Psí fyzioterapie: proč by ji měl váš pes vyzkoušet?

Možná vás překvapí, že až v 70 % případů je příčinou problémového chování psa bolest. Psi ji neumí dát najevo jako lidé, a tak je na nás, abychom si všímali drobných změn v pohybu a chování. Ještě před deseti lety byla představa psí fyzioterapie pro mnohé úsměvná. Dnes je situace jiná – nejenže je dostupnější, ale také se o ní více mluví. Fyzioterapie už dávno není jen pro psy po úrazech nebo operacích. I zdravého (a mladého) psa je dobré občas nechat prohlédnout odborníkem, který zkontroluje jeho pohybový aparát, odhalí případné zatuhlosti nebo asymetrie a doporučí vhodná cvičení. Pravidelná péče pomáhá předcházet bolestivým stavům a problémům ve vyšším věku. 

A u psů-sportovců to platí dvojnásobně. Přece jenom nám jsou věrnými parťáky, tak je třeba jim to oplatit důkladnou péčí o jejich zdraví.