Canicross je pro všechny aneb pár rad pro začátečníky

Každý někdy začínal. Proto jsme si řekli, že po tréninkových plánech a přípravách na závodní sezónu je třeba věnovat pozornost také novým přírůstkům v naší běžecké komunitě. Chystáte se s canicrossem teprve začít? Pak jsme tenhle článek napsali přesně pro vás. Podíváme se na nejčastější pochybnosti a strachy, které zpočátku každý člověko-psí tým provázejí a pokusíme se vás přesvědčit o tom, že tenhle sport je skutečně pro všechny. 

Prostě běžte

Mnoho začínajících canicrossařů, nebo obecně běžců, zpočátku provází nejistota hlavně o sobě, že nedokáží běžet souvisle a už vůbec ne rychle, aby psovi stačili. Jenže jediné skutečné omezení je to, jestli jste schopni běžet – a je úplně jedno, jak rychle nebo dlouho. Vzpomeňte si, jak dlouho jste se v dětství učili na kole a také jste hned nejezdili Tour de France. Takže to berte s nadhledem a hlavně s chutí. Není absolutně na škodu, pokud střídáte intervaly běhu a chůze. Jestliže váš hafan není ostřílený běžec, je to lepší i pro něj, aby si postupně zvykl na pravidelný pohyb a nezranil se. 

Nepřepálit začátek

Častou chybou začátečníků je, že se snaží začít zostra. Možná už sami běháte a nyní chcete do vašich tréninků zapojit svého čtyřnožce, jenže pro hafana je běh v zápřahu náročnější, proto není dobré trénovat takzvaně z 0 na 100. Z našich zkušeností je lepší začít zvolna, zpočátku se psem vyrazit třeba jen na kilometrovou trasu, kterou si navíc rozdělíte na několik úseků chůze/běh. Psa nepřepínejte a nesnažte se trénovat každý den, pokud na pravidelný pohyb není zvyklý. Klidně můžete v mezičase vyrazit sami a psovi zatím dopřát odpočinek.

Čtyřnohá součást týmu

Nemusíte mít doma namakaného evropáka, hyperaktivní borderku nebo atletického chrta. Běhat se dá v podstatě s jakýmkoliv plemenem, na závodištích se nezřídka potkáváme třeba Jack Russel teriéry nebo stafíky. Samozřejmě také nikde není psáno, že na závodiště patří jen papíroví psi, dobrého běžce s trochou píle vychováte určitě i z útulkáče. Velikost psa by v ideálním případě měla být úměrná vaší tělesné stavbě. Menší pes vás nebude tolik hnát, což může být výhoda především pro začínající běžce, které by velké plemeno jinak vláčelo za sebou. Máte-li doma většího parťáka, připravte se na to, že budete muset do tréninku šlápnout především vy sami. Rozhodně to ale není nepřekonatelná překážka, která by vám bránila ve sportování, jen budete potřebovat více trpělivosti a odhodlání. 

Větší pes = větší tah, je to vždycky výhra?

V začátcích trénování velkého psa je velkým rizikem jeho rychlost, kterou sami nejste (zatím) schopni vyvinout. Také jeho síla se z vaší pozice hůře kontroluje a dopady tak nemusí být úplně hladké. Proto je třeba zmínit, že velcí psi mají sice určitou výhodu a předpoklady k úspěchu, ale jedině pravidelným tréninkem se na sebe vzájemně napojíte tak, aby bylo vaše společné tempo optimální pro oba konce vodítka.

Společný zážitek

Ani s malým psem se nemusíte spokojit s tím, že budete vždy běhat v závěsu. Na závodech jsou často rozdělené kategorie právě podle váhy psa, ovšem potenciální vítězství není to hlavní, co by vás mělo hnát kupředu. Komfort psa musí být na prvním místě, a proto musíme upozadit vlastní ego, abychom trénink psovi neznechutili tím, že ho budeme přepínat nebo ho nedejbože zraníme. Hlavní je zkrátka oboustranná radost z pohybu. A třeba vás to natolik chytne, že vaši běžeckou smečku postupně rozšíříte o další čtyřnožce.

Co k tomu potřebuju?

Často se setkáváme s tím, že si chtějí lidé canicross “jen zkusit”, a tak běhají se psem na obojku a vodítkem uvázaným okolo pasu. Prosíme vás, nedělejte to, ubližujete sobě i psovi, který vám to nedá znát, a o to hůř takové pokusy mohou končit. Počáteční investice do vybavení není zanedbatelná, ale málokterý sport to tak má. Kromě toho se snažíte dělat něco pro své zdraví, proto si ho neohrožujte nevhodnou výbavou. Svatou trojicí každého canicrossaře je sedák, odpružené vodítko a dlouhý postroj: 

Pokud zatím nevíte, jak moc vás běhání chytne, může pes běhat i v krátkém postroji na vycházky. Jen je třeba zvolit takový, který je dostatečně polstrovaný a psa neomezuje v přirozeném pohybu: neškrtí okolo krku ani za předními tlapkami, neomezuje pohyb ramenního kloubu či lopatek a hlavně nezasahuje do měkké tkáně na břiše (tj. drží na žebrech). U menších psů si pak vystačíte i s částečně odpruženým vodítkem, které také tlumí trhnutí na obou stranách – u psa i u vás. Sedák je ale nutnost, bez něj nedáme ani ránu, protože bolest zad za ušetřené peníze nestojí.

Kdy začít?

Věk psa je snad jediný limitující faktor, na který je třeba upozornit. Obecně platí, že závodnit smí psi až potom, co oslaví své první narozeniny. Jedním z důvodů je to, že štěně do jednoho roku věku ještě není dostatečně vyzrálé na to, aby se dokázalo po takovou dobu soustředit. Kromě toho jsou také mladí psi náchylnější k negativním asociacím, třeba když s postrojem nečekaně škubnete při pádu nebo se na vás vyřítí cizí pes, tak aby se mu sportování nezošklivilo ještě předtím, než pořádně začnete. I kdybyste měli doma pohodáře, který už v 8 měsících poslouchá na slovo, rozhodně nedoporučujeme vaši canicrossovou kariéru uspěchat. Ani se samotným tréninkem v tahu totiž není vhodné začínat dříve, u velkých a obřích plemen počkejte raději až do 15 měsíců věku. Hlavním důvodem je totiž fakt, že psovi se do jednoho roku ještě vyvíjí celý pohybový aparát a zejména pak klouby, které jsou při canicrossu velmi namáhány, takže bychom mohli hafanovi způsobit zranění s trvalými následky. 

Jak trénovat štěně?

Se štěnětem tedy zatím pilujte základy poslušnosti a učte ho povely. Třeba pravá-levá nebo start-stop (v různých variacích) se vám do budoucna rozhodně zúročí. Také trénujte obratnost, různé podlézání nebo balancování je super prevence před zraněním. Jen skákání do výšky vynechejte, to totiž také dost zatěžuje klouby. Štěně je také potřeba socializovat s ostatními psy, když na ně bude zvyklé od malička, nebude s nimi mít v dospělosti takový problém. Pokud už váš junior zvládá přivolání, běhejte s ním klidně zatím navolno, než se do toho opřete v zápřahu. 

A co psí senioři?

Horní věková hranice pro běhání není u psa stanovena, i psí seniory proto nechte běhat, dokud je to baví. Nejlepší formu sice čtyřnožci mají kolem 3.–5. roku věku, ovšem i 10letí atleti je mohou na trati hravě předběhnout, pokud jsou dostatečně trénovaní. Je to velmi individuální, někteří psi mohou také trpět bolestmi daleko dříve, i když se zdá, že je běhání baví, proto vždy hafana sledujte i po tréninku, jestli nejeví známky toho, že ho něco bolí. Poté případně upravte rychlost či vzdálenost, anebo běh vynechte úplně a raději se soustřeďte na nějakou méně namáhavou aktivitu.

Jestli něčím opravdu neuděláte chybu, pak je to návštěva našich hromadných tréninků v rámci komunity Běhej se psem. Nejenže vám naši zkušení trenéři pomohou a poradí do začátku, ale mohou vám i půjčit vybavení a naučí vás zvládat situace, kdy na trati potkáte jiného psa, třeba při předbíhání. To je klíčové hlavně na závodech, ale hodí se to mít zmáknuté, i když běháte pro radost po okolí. Mrkněte do naší termínovky a přidejte se k nám. 

Běžíme v tom společně!